THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kto by nemal rád Ďura Červenáka? Možno iba ten, kto ho ešte nepozná.
Sympatický fanúšik metalovej hudby z Banskej Štiavnice patrí medzi najproduktívnejších a právom najuznávanejších spisovateľov žánru fantasy na Slovensku i v Česku. A keď si zmyslí vykuknúť zo sveta bájnych hrdinov, démonov a čarodejov a napíše detektívku zo 16. storočia, je z toho razom jeho najúspešnejšia a najpredávanejšia kniha.
Kapitán Báthory, Černý Rogan, Conan a Bivoj získali v trojici „detektívov“ Stein, Barbarič a Jaroš veľmi zdatných parťákov do kvalitnej knižnice. Bola by však škoda vynechať ďalšieho miláčika, ktorý sa na trh dostal na konci minulého roka tak trochu nenápadne a iba v českom preklade. Štrkáč Callahan, na ktorého ma Ďuro upútal veľmi stručným spôsobom - „Priamočiara, krvavá jazda. Western s vraždením zombíkov. Bude sa ti to páčiť.“
„Ostří se zabořilo do čela těsne pod vlasy. Skříplo o kost, jenže ruka obratně natočila čepel a zamířila s ní po lebce dozadu. Pěst svírající vlasy odchlípla a nadzvedla kůži, aby šla snadněji oddělit. S mlaskaním a zvukem holených chlupů prošel nůž téměř k zátylku, kde skalp ráznym řezem oddělil. Elegantně, jedním tahem. Čistá prácička, prozrazující dlouholeté zkušenosti. Přesto jsme se na N´tou-wina nesouhlasně mračili.“
Červenák si svoj výlet na Divoký západ naozaj užíva. „Chřestýš Callahan“ sa skladá z troch samostatných poviedok, ktoré mapujú niekoľkoročné obdobie zo života drsného pištoľníka. V jednej z nich si Červenák robí spôsobom sebe vlastným neľútostné žarty z bájnej dvojice Winnetou a Old Shatterhand. Rasistický náčelník Apačov a blonďák s vyčesanými vlasmi, bez prikrývky hlavy, ktorému najmä z toho dôvodu neradno veriť? Prečo nie? Zvlášť, keď to tak výnimočne zapadne do deja. Aj s odporným, neznesiteľným smiechom červenákovského Sama Hawkinsa.
Štrkáč Callahan nie je sympatický hlavný hrdina. Životný a vzťahový stroskotanec, bezcitné, cynické hovädo, ktoré sa trmáca v okolí mexických hraníc a loví hlavy zločincov a vrahov. Ani náznak vyšších princípov či hrdinstva, aké poznáme z romantických príbehov. Čistý kalkul, chladnokrvnosť a priamočiarosť – Štrkáčovi ide iba o peniaze, ktoré potom míňa na chľast a prostitútky. Autor s prehľadom surfuje na súčasnej vlne fantasy s realistickým, uveriteľným správaním postáv.
„Panuje představa, že člověka s mojí obživou noc co noc souží zlé sny. Že mě pronásledují přízraky těch, které jsem poslal pod drn, sápou se z hrobů nebo rovnou z pekelných děr a natahují po mně plesnivé nebo na kost seškvařené pracky. Že se budím s křikem, bušícím srdcem a zpocený jako myš a do rána se úporně modlím a prosím Boha, aby mi odpustil všechny zmařené životy. Hovno. Spím jako nemluvně. Zlé sny buď nemívám, nebo si je prostě nepamatuju.“
Metalovou terminológiou povedané, toto sú literárni DYING FETUS, DEICIDE a VADER v jednom balení. Žiadne zľutovanie, krvilačná beštia odtrhnutá z reťazí likvidujúca všetko okolo seba pekne v štýle starej školy.
Necelých 300 strán brutálnej akcie a prudko odsýpajúcich príbehov. Žiadny výdych, žiadny popis krásnej scenérie prérií či westernových mestečiek. Toto je Červenák ohlodaný na kosť - „prásk, prásk“, tečie krv, strieka mozog, odlietajú časti tela.
Ak máte radi atmosféru albumu „Voodoo“, prídete si na svoje v prvej poviedke „Deštivá noc v Boot Hillu“. Temné kúzla čiernej prostitútky privezenej z New Orleans rozpútajú zombie apokalypsu, pri ktorej si prídu na svoje Kráska a Bestie – ako Štrkáč nežne oslovuje svoj kolt a brokovnicu s odrezanou hlavňou.
„Kudrnatý Bill protočil kolty na ukazováčcích. Dodnes nevím, jestli to měli nějak dohodnuté, nebo dokonce nacvičené. Bill ale upoutal mou pozornost v pravou chvíli, na vteřinu přesně. Podíval jsem se na něj přes Bestii a na okamžik stratil oči z Ringa. Ten bleskově přehmátl z dýky na kolt, tasil a střelil mě do obličeje. Byl vážně rychlý. Ještě jsem nikoho tak rychlého nepotkal.“
Johny Ringo, Earpovci, Brocius, Doc Holliday... mixnúť upírsku tématiku s dobre známym príbehom z mesta Tombstone v Arizone, to napadne naozaj iba Červenákovi. Krvilačné príšery sa po zotmení valia po desiatkach na opustené, vyvraždené mesto. Hlavní hrdinovia budú potrebovať veľa šťastia a ešte viac striebra do svojich hlavní.
Stretol som sa s názorom, že Červenák je Evita pre chlapov. Slovami Štrkáča Callahana – hovno! Červenák je na to až príliš dobre vypísaný a remeselne zdatný. Až príliš precízne pracuje s dialógmi svojich postáv. Ani raz sa nepozastavíte a nepousmejete s tým typickým a pri zlých autoroch častým „takto sa predsa ľudia nerozprávajú“. Červenák je originálny a vtipný, dokonca aj pri popise najnechutnejších scén vraždenia, aké sa len dajú vymyslieť v súvislosti s Divokým západom a zbesilými prestrelkami.
Ak sa vám nechce čakať do leta na nové dobrodružstvá Steina a Barbariča, vrelo odporúčam Štrkáča. Neoľutujete. Ale držte si klobúky, je to naozaj riadna jazda.
Stretol som sa s názorom, že Červenák je Evita pre chlapov. Slovami Štrkáča Callahana – hovno!
8 / 10
Vydáno: 2013
Vydavatel: Nakladatelství Brokilon, Praha
Bezva knížka, co se čte jedním dechem. Krom klasického westernového prostředí, s nímž si autor pohrává zvláštním způsobem jen sobě vlastním, na mě zapůsobila zejména druhá složka všech tří obsažených povídek, totiž hrůza a horor v jednom. Vykreslování a stupňování dusivého napětí, spojeného se čtenářovým strachem z neznáma, je natolik působivé, až mi před očima vyvolávalo odkaz Roberta E. Howarda, mistra temné fantasy, jehož "příchuť" jasně čtu i mezi Červenákovými řádky. Slova o výsadním postavení autora mezi českými a slovenskými fantasy spisovateli mohu tudíž jen podtrhnout.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.